Mám hlad. Už zase.

Je sobota večer. Sedím ve svém útulném obýváku, který bych za nic nevyměnila. Vedle mě spí Flash (můj pes, moje pinčvava) a já dělám úpravy na blogu. Je pořád tolik věcí, které neznám nebo nevím jak udělat. Jak dát pryč rámeček u fotky, jak zarovnat nadpis na střed, je toho spousta. HTML kód mi ještě do nedávna vůbec nic neříkal, ale naštěstí existuje rádce na všechny problémy, pan Google. Odstraňuju rámeček a zarovnávám na střed. V televizi v pozadí slyším, jak bahenní lidé loví aligátory a šeptnu si pod fousy, „Já mám hlad“. Pozvednu obočí a nechápavě si uvědomím, co jsem si právě zamumlala. Hlad? To Tě napadlo teď, když slyšíš, jak loví aligátory? Vteřinu nebo dvě se představou nad touhle myšlenkou pousmívám a vracím se zpátky k obrazovce noťase. 

Dopíjím druhou sklenici vína, už mi kódování jde skoro samo. Jestli si dám ještě jednu, možná začnu přemýšlet nad prací někoho, kdo se tím živí. Pořádně ani nevím, kdo to je. Web disajner nebo tak. To by mi evidentně šlo. Kouknu se na stále spícího psa-spící pinčvavu a přemýšlím, jestli půjdeme ven teď nebo až později. „Já mám hlad“, řeknu si jen tak mimo řečí. 

A v tu chvíli mi to došlo…


Já mám pořád hlad. Vlastně ani nemám opravdu hlad, jen to pořád říkám. Stále dokola během dne si opakuju tuhle větu. Když se nudím, když nevím co dřív. Možná to říkám i ze spaní. (Note #1 Zjistit, jestli mám hlad i ze spaní). A je to ještě horší. Když si řeknu, že mám hlad, jdu se podívat do lednice. Několikrát denně. O víkendu možná i tisíckrát. Jako kdyby se jídlo v ledničce vyrábělo a kupovalo samo. Chodím tam, i když tam nic není. Možná je to nějaká vada v mozku, opakovat si že mám hlad. Možná je to nějaká reakce na špatnej zážitek s jídlem. To se mi ale nezdá, vždyť jím pořád. Právě proto, že mám hlad:)

Dívám se na telefon a zjišťuju, že je to úplně nejhorší. Psala jsem si se ségrou a zmínila jsem se jí, že mám hlad. Jen tak, uprostřed konverzace. Zkusím si v hlavě tenhle zvyk přehodit na něco užitečného. Třeba místo „Mám hlad“ na „Já chci jít běhat“. Třeba to pomůže a budu za pár měsíců vypadat jako andílek od VS. (třetí sklenice vína)

Pinčvava je vzhůru, jdeme ven.

P.S. Máte to taky tak nebo jsem blázen? Máte taky pořád hlad?

Mějte krásný večer,

Vaše ∞  Suzi

Share:

4 Comments

  1. Únor 27, 2016 / 10:37 pm

    Haha, to zní jako dobrý tip, kterak ošidit mlsnou! 😀 jen se obávám, že kdybych svému podvědomí sdělila informaci, že ve skutečnosti nemá hlad, ale chce se mu jít běhat… Ozvalo by se zcela zřetelně a nahlas něco ve smyslu: "Ty brambůrky ve špajzu se samy nesnědí. Běhání počká do zítra…" 😀
    Bebe
    PS: ty fotky článek skvěle doplňují 🙂

    • Únor 28, 2016 / 10:01 am

      Brambůrky ve špajzu jsou nejhorší! Čokoláda je hrozná, ale brambůrky – ty jsou fakt nejhorší… Na ty mám slabost. Ráno jsem se vzbudila a měla jsem hlad. Řekla jsem si, že na běhání je zima a šla jsem do lednice. Tak nevím, jak se mi to bude dařit 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *