My week frame by frame | Motosalon Brno 2016, Maximus hotel

Nikdy jsem si nedokázala psát deník.
Ve svém životě jsem měla několik záchvěvů zaznamenávat si vzpomínky a důležité chvíle pro svoje starší já. Většinou to ale skončilo zápisy typu „Dneska pršelo, ve škole to byla hrůza, pořád miluju Vendelína“ (jméno je pouze ilustrační:) Není myslím potřeba zmiňovat, že tento typ deníku by mi přínosem do budoucna moc nebyl. Dáte mi určitě také za pravdu, že jedním z nejlepších vyvolavačů vzpomínek je fotografie. V dnešní době není nic snadnějšího, než si něco vyfotit. A přesně to dělám často a hojně. Fotím všechny svoje zážitky. Vše co mě zaujalo nebo potkalo v každodenním životě. Ráda bych si prostřednictvím svého blogu uchovávala obrázky ze svého života v nepravidelných  intervalech a Vás, pokud budete mít zájem nakouknout, ráda vezmu na všechna obrázková místa s sebou… a bude to vlastně takový můj „pikčr“ deník 🙂




Jsem moto maniak, v současné době bez vlastního stroje. S tím se přirozeně pojí silnej absťák. Můj přítel proto navrhnul, že si uděláme víkend v Brně a zajdeme na Motosalon. Začala jsem hledat nějaký příjemný hotel, kde by měli wellness a mohli jsme si trochu odpočinout. Moje kamarádka Zůza mi doporučila hotel Maximus v Brně u přehrady.


Díky Zuzi, byla to skvělá volba.

Jídlo a postel ve stejný okamžik mi dokážou ihned vykouzlit úsměv na tváři. O to víc hotelová postel a peřiny. Vždycky mám pocit, že je mají v hotelích nějakým kouzlem očarované a proto se mi v nich krásně spí a rochní.

K hotelu patří saunový svět, který si zamilujete. Vypadá jako Hobitín, personál je příjemný, všude to krásně voní. Všude je čisto a tak nějak „mile“. Podívejte se, jaká je to nádhera TADY

Jedinou vadou na kráse tohoto místa byla snídaně. Jsem na snídaně zatížená a tady byl bohužel výběr vzhledem k celkovému dojmu z hotelu hodně skromný. Pokud se sem pojedete podívat  – čehož rozhodně nebudete litovat – tak s tím počítejte.


 -A teď konečně ta výstava-

Moje srdce bije pro Ducati. Měla jsem Monstera, kterého jsem zbožňovala. Proč ale nezkusit i další stroje, kterých je na světě spousta, říkám si. A tak jsem si loni na výstavě v Praze vyhlídla KTM Duke. Sice jsem Ready to race, ale nebylo mi doma dovoleno víc, než 390.  Letos se na ďůkovi fotili jen mimina, předškoláci a já. To mi moc radost neudělalo. Moje sebe utěšování, že s tímto strojem i přes menší kubaturu určitě bude spousta zábavy, se pomalu vytrácelo. – i když je to určitě pravda, zábava s ním bude –

<3 můj milovaný Monster…

KTM barvy:)

Skoro na samotném konci, když už jsme se chystali domů, stalo se něco zvláštního. U Hondy, která mi vždycky byla především úplně volná a vůbec mě nezajímala, jsem narazila na krasavce.

 CB500F ABS

Usmáli jsme se na sebe, mrknuli jsme na sebe. Pomalu jsem si ho prohlédla. Hned bylo jasno. Honda je ve hře. A to nemluvím o tom, že je levnější než KTM! 

Líbí se Vám? 

Tak mám zase o čem přemýšlet. Samotná výstava byla fajn, jen jsem čekala, že bude větší. Byl někdo z Vás v Brně? 

Mám tu vůbec nějaké holky, které mají vztah k motorkám? 



P. S. Cestou jsem si dala svůj první Happy Meal v životě. Už bylo na čase:) /faktem ale je, že jsem teda do teď o nic nepřišla…:)

P. S. S. Zdravím Hladovou smečku!

Mějte se krásně,

Vaše ∞ Suzi

Share:

1 Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *