Nikdy jsem si nedokázala psát deník.
Ve svém životě jsem měla několik záchvěvů zaznamenávat si vzpomínky a důležité chvíle pro svoje starší já. Většinou to ale skončilo zápisy typu “Dneska pršelo, ve škole to byla hrůza, pořád miluju Vendelína” (jméno je pouze ilustrační:) Není myslím potřeba zmiňovat, že tento typ deníku by mi přínosem do budoucna moc nebyl. Dáte mi určitě také za pravdu, že jedním z nejlepších vyvolavačů vzpomínek je fotografie. V dnešní době není nic snadnějšího, než si něco vyfotit. A přesně to dělám často a hojně. Fotím všechny svoje zážitky. Vše co mě zaujalo nebo potkalo v každodenním životě. Ráda bych si prostřednictvím svého blogu uchovávala obrázky ze svého života v nepravidelných intervalech a Vás, pokud budete mít zájem nakouknout, ráda vezmu na všechna obrázková místa s sebou… a bude to vlastně takový můj “pikčr” deník 🙂
Jsem moto maniak, v současné době bez vlastního stroje. S tím se přirozeně pojí silnej absťák. Můj přítel proto navrhnul, že si uděláme víkend v Brně a zajdeme na Motosalon. Začala jsem hledat nějaký příjemný hotel, kde by měli wellness a mohli jsme si trochu odpočinout. Moje kamarádka Zůza mi doporučila hotel Maximus v Brně u přehrady.
Díky Zuzi, byla to skvělá volba.
Jídlo a postel ve stejný okamžik mi dokážou ihned vykouzlit úsměv na tváři. O to víc hotelová postel a peřiny. Vždycky mám pocit, že je mají v hotelích nějakým kouzlem očarované a proto se mi v nich krásně spí a rochní.
K hotelu patří saunový svět, který si zamilujete. Vypadá jako Hobitín, personál je příjemný, všude to krásně voní. Všude je čisto a tak nějak “mile”. Podívejte se, jaká je to nádhera TADY
Jedinou vadou na kráse tohoto místa byla snídaně. Jsem na snídaně zatížená a tady byl bohužel výběr vzhledem k celkovému dojmu z hotelu hodně skromný. Pokud se sem pojedete podívat – čehož rozhodně nebudete litovat – tak s tím počítejte.
-A teď konečně ta výstava-
Moje srdce bije pro Ducati. Měla jsem Monstera, kterého jsem zbožňovala. Proč ale nezkusit i další stroje, kterých je na světě spousta, říkám si. A tak jsem si loni na výstavě v Praze vyhlídla KTM Duke. Sice jsem Ready to race, ale nebylo mi doma dovoleno víc, než 390. Letos se na ďůkovi fotili jen mimina, předškoláci a já. To mi moc radost neudělalo. Moje sebe utěšování, že s tímto strojem i přes menší kubaturu určitě bude spousta zábavy, se pomalu vytrácelo. – i když je to určitě pravda, zábava s ním bude –
<3 můj milovaný Monster…
KTM barvy:)
Skoro na samotném konci, když už jsme se chystali domů, stalo se něco zvláštního. U Hondy, která mi vždycky byla především úplně volná a vůbec mě nezajímala, jsem narazila na krasavce.
CB500F ABS
Usmáli jsme se na sebe, mrknuli jsme na sebe. Pomalu jsem si ho prohlédla. Hned bylo jasno. Honda je ve hře. A to nemluvím o tom, že je levnější než KTM!
Líbí se Vám?
Tak mám zase o čem přemýšlet. Samotná výstava byla fajn, jen jsem čekala, že bude větší. Byl někdo z Vás v Brně?
Mám tu vůbec nějaké holky, které mají vztah k motorkám?
P. S. Cestou jsem si dala svůj první Happy Meal v životě. Už bylo na čase:) /faktem ale je, že jsem teda do teď o nic nepřišla…:)
P. S. S. Zdravím Hladovou smečku!
Mějte se krásně,
Vaše ∞ Suzi
<3